06december

Cory Higgins:
Skórovat - to je první věc, kterou jsem se naučil v basketbalu

MVP listopadu, americký obránce ruského Triumphu Cory Higgins, poskytl rozhovor deníku Sport – Express.

V uplynulém měsíci Triumph, který začal základní část VTB ligy třemi prohrami, urval dvě výhry ze čtyř zápasů. Nejlépe se Cory Higginsovi vedlo v Mariupolu proti Azovmaši, kde ukázal neskutečné statistiky: 35 bodů při 89procentní realizaci střeů ze střední vzdálenosti - 16 z 18! Stal se také hrdinou Triumphu při vítězství nad VEFem, kdy vstřelil dvě vteřiny před koncem prodloužení v těžkém průniku rozhodující koš.

- Víte, v čem je tajemství mých úspěchů? - říká Cory Higgins. – Za všechno může tato žena! (ukazuje na svoji přítelkyni, která s ním přišla k rozhovoru). Když je Christine u mě, jsem v pořádku. Ona souhlasila, abych šel ze Spojených států do Ljubercy! V Rusku se téměř neoddělíme. A v případě, že Triumph hraje venku, jsme spolu alespoň přes internet. Christine je moje štěstí.

- V basketbalovém smyslu se také považujete za šťastného?
- Jistě. Jakmile jsem přišel do Triumphu, náš trenér Vasilij Karasev mi slíbil, že útok týmu bude stát na mně. Skórovat - to je první věc, kterou jsem se naučil v basketbalu! Například v NCAA se mi podařilo stát se nejlepším střelcem v historii University of Colorado. Proto i když jsem chyběl v předsezóně, rychle jsem zapadl do Karasevova schématu a sítím se zde pohodlně.

- A Ljubercy po Charlotte – není to propadnutí o třídu níž? V 24 letech jistě každý americký hráč sní o NBA...
- Jenže minulou sezónu jsem už nekonči v Charlotte, ale klubu D - League. Tam, víte, z jednoho platu nemůžete přežít... A finančně nebyl přestup do Triumphu zrovna propadem ve třídě (usměje se). Nicméně budoucnost v NBA mě samozřejmě láká. Ale v této lize prostě nějak nemám štěstí. Napřed mě ani nedraftovali, když jsem byl v Denveru, vyloučili mě z týmu, aby měli prostor pro nováčky.

- To bylo před začátkem povýlukové sezóny 2011/12. Takže se znáte s Timofejem Mozgovem, který již tehdy hrál v Denveru?
- Ano, je to skvělý chlap. Nicméně na bližší poznávání jsme neměli dostatek času. A na Rusko jsem se ho neptal. Tehdy by mě ani nenapadlo, že ve vaší zemi budu hrát.

- Brzy jste podepsal smlouvu s Charlotte, za které jste odehrál 44 zápasů. Přiznejte se souvisí to nějak se skutečností, že ve funkci prezidenta Bobcats pracuje váš otec, bývalý hráč NBA Rod Higgins?
- Vy všichni novináři se ptáte stejně (směje se). Můj otec je zaměstnán v klubu, takže dělá jen vše v jeho prospěch. A vůbec, byl jsem pozván na popud Paula Silase, který tehdy Bobcats¨trénoval. Znal mě ještě z univerzitních dob.

- V Charlotte jste se zkřížili i s nynějším útočníkem Lokomotivu Derrickem Brownem...
- Pořád má domov v Severní Karolíně, loni v létě jsem ho viděl v Charlotte. Derrick mi vyprávěl o tom, jak se žije a hraje v Rusku. Povídal jen samou chválu. A jeho slova také přispěla k mému rozhodnutí přestoupit do Triumphu. Ačkoli basketbalové rady jsem obvykle bral pouze od otce.

- Když je řeč o něm, kdy jste ho poprvé obehrál na palubovce?
- Stabilně jsem ho začal porážet v 15 letech (Rod je o 29 roků starší než Cory – pozn.). Tehdy jsem se nejen já začal zlepšovat, ale také on uvadat (směje se).

- A v dětství jste byl jistě jeho největším fanouškem?
- To si pište! Týmu Golden State, kde rozkvetla otcova kariéra (Rod Higgins odehrál za Warriors 416 zápasů a získal v průměru 10,8 bodu – pozn.), jsem fandil až do doby, než jsem se stal profesionálem.

- Znáte osobně ještě nějakého z basketbalistů hrajících v Rusku?
- Na úrovni »ahoj« se znám s mnoha. Blíže pouze s Brownem a Andrew Goudelockem z UNICSu. S Drew jsme končili college ve stejném roce a pak jsme se potkávali, když hrál za Lakers a v D-League.

- S Goudelockem se teď perete o titul nejlepšího střelcem VTB ligy...
- Neexistuje žádná rivalita mezi mnou a Drew, rozhodně ne. Alespoň pro mě je mnohem důležitější vítězství. Místní basketbal se mi líbí mnohem víc než v D-League. Tam hráči často zapomínají na parťáky, myslí jen na sebe, aby se předvedli. V Evropě je všechno jinak.

- Kdo se ve VTB lize nejhůře brání?
- Jednoznačně Sonny Weems a Randy Culpepper. Weems je skvěle technicky vybavený. Může projít, přihrát i vystřelit. Při tom dovedně využívá svoji velikost. Culpepper je velmi hravý, provádí úžasné změny směru a rychlosti, je téměř nemožné ho udržet před sebou.

- V listopadu jste vstřelil vítězný koš na konci prodloužení v utkání proti VEFu. Byla to nejdůležitější střela v kariéře?
-Na college se mi také povedlo podobným způsobem vyhrát zápas. Ale boj s VEFem si budu určitě pamatovat. Koše se dávaly obtížně, míč často končil na obroučce. V posledních sekundách overtimu jsem se snažil dostat co nejblíže ke koši a když bylo jasné, že dál už mi obrana všechny cesty uzavře, vyskočil jsem a vystřelil, jen aby míč letěl (usměje se).

- Slyšel jsem, že také máte rád fotbal.
- Ano, do 16 let jsem ho také hrál, nebyl jsem špatný. Nyní si někdy kopnu do míč, ale pouze virtuálně. Oblíbené týmy - Real a Juventus.

- Utkání ruské Premier League už jste viděl?
- Musel bych z Ljubercy cestovat daleko... Trochu mě děsí zácpy. Na ruskou ligu bych se určitě rád podíval. Když mě pozvete, budu souhlasit.

- A nebojíte se, že na stadionu zmrznete?
- Vždyť je teplo. Vážně! Všichni říkají, že na prosinec jsou teploty mírné. A já souhlasím. Vím, o čem mluvím. Například v Coloradu, kde jsem žil téměř 5 let, je nyní minus dvacet. Takže jsem zvyklý.

Sport - Express

Share
Like?
6
Sponsors